Táta mého kamaráda mě pozval v neděli večer na večeři. Že prý se schází dobrá parta neděli co neděli v Poříčí na faře a pokud se s nimi chci seznámit, ať dorazím na šestou. Výborné jídlo a za doprovodu kytary chválili Ježíše Krista. Po večeři přednáška z DVD disku v angličtině se simultánním překladem. Docela zajímavá. Věděl jsem, že jsou věřící, ale ne, že by mě to nějak přesvědčilo. Jehovisty a podobné pomatence jsem přeci vždycky obcházel obloukem a jednou si mě dokonce dovolili vzbudit doma po opici a ještě mi vyčetli tričko s lebkou.

Když tady se ale scházeli opravdu sympaťáci, a hlavně mě do ničeho nenutili a přestože se můj názor od jejich odlišoval, byl jsem na výbornou večeři opět pozván. No, zpívali hezky, prima večeře a taky srandy spousta. Každou druhou přednášku jsem přišel a pokaždé pozdě. Nikdo mi ale mojí sporadickou docházku nevyčítal, po přednáškách jsme diskutovali a já měl dobrý pocit, že jsou z nás přátelé.

„Nechceš s námi jet do Žirovnice na Alfa víkend ?“ No, nevybrali dobrý datum, měl jsem spoustu lepších možností, a tak jsem odmítl. V den odjezdu jsem měl naléhavý pocit, že bych tam měl jet. Svým dětem jsem ale slíbil úplně něco jiného. Šel jsem se jich zeptat, kam by chtěly jet. Bez zaváhání odpověděly „do Žirovnice“.

No, to jsem blázen, tak jsem se přidal na poslední chvíli k víkendové výpravě. A že tam bylo lidí! Poznal jsem další nové přátele, dobré jídlo, večer hry, zábava. V sobotu přednáška, téma Duch Svatý. Nuda. Ničemu jsem nerozuměl a usnul jsem při tom. Pak přišla nabídka, jestli bych Boha nechtěl poznat osobně. No, jestli existuje, proč ne? Aha, tak oni ho mají v téhle kapli. ALE KDE JE?

Modlitby, při kterých na mě přikládali ruce. Jak to že jim tak hřejí? A mně se do očí ženou slzy, nějaká zvláštní lítost a taky bych se štěstím nejradši rozesmál, ani jsem moc nevnímal modlitby a pro ten intenzivní pocit nenacházím slov.

Zbytek víkendu už svítilo hezčí sluníčko a svět je barevnější. Lituju předchozího života a raduju se z nového. Díky Alfě a přátelům...
...už čtyři roky. A podepisuju to vlastní radostnou rukou.

Jindra Cestr z Čerčan