Daria

21. 2. 2012 16:16

Když jsem byla zhruba před třemi roky požádána o pomoc při dopoledních kurzech Alfa, nevěděla jsem ani, jak budou probíhat, ani čím bych mohla být nápomocna. Přiznám se, že jsem se i trochu bála, aby moje pomoc nebyla medvědí službou.

Když se ohlédnu ty tři roky zpět, vidím, jak v mém životě zanechala Alfa svojí hlubokou stopu. Absolvovala jsem pět dopoledních běhů a tak snad mohu i trochu srovnávat. Každý kurz je jiný především tím, že se v něm sejdou jiní lidé. Dopolední Alfy byly zprvu určeny pro maminky na mateřské dovolené, ale posléze začal průměrný věk hostů stoupat a to především proto, že dopoledne mají čas i senioři.

Pro mě osobně jsou tato “mnohogenerační” setkání přínosem. Pracovat na “vinici Boží” mě baví, vidím, že “víno” dokáže dozrát v každém věku a to je velkou nadějí a povzbuzením pro další, ještě horlivější práci. To, že je to práce náročná a mnohdy lopotná, snad ani nemusím zdůrazňovat. Proto jsem ráda, že se náš tým dopolední Alfy za ty tři roky alespoň trochu rozšířil a že je stále několik pomocníků, kteří občas přispějí i nepravidelně – při přípravě občerstvení, při hlídání dětí, apod.

Chtěla bych povzbudit každého, kdo by měl chuť také nějak pomoci, aby neváhal. Stačí, když zkusí přijít nezávazně na první setkání a bude-li se mu to líbit, přijde i podruhé a příště třeba s něčím pomůže. Podobně tomu bylo i u mě a dnes už mohu říci, že každou další Alfou jsem svobodnější a otevřenější ve vztahu k lidem všech generací. Daria Křivánková