Zdenka

3. 4. 2012 11:00

Jděte a hlásejte evangelium! To slyšíme a mnohdy bychom velmi rádi – ale jak? To mi mnohokrát vrtalo hlavou a častokrát jsem na to také rezignovala, protože jsem na nic účinného a přitom nenásilného a nevtíravého nepřišla.  Ale přesto, když člověk vidí,jak Pán koná v jeho životě, nechce a vlastně ani nemůže si to nechat pro sebe. Chce to říct ostatním. Říct jim, že v tom těžkém životě, který žijeme, obklopeni mnohým zlem, existuje pro všechny lidi velká naděje , radost a světlo, které tu tmu dokáže prozářit a dát životu smysl, klid a bezpečí. Jak? Na tuto otázku jsem nakonec odpověď dostala a co všechno mi to ještě přineslo, o to bych se chtěla podělit na těchto řádcích.

Že existují jakési evangelizační kurzy Alfa jsem sedozvěděla na Katolické charismatické konferenci v Brně loni v červenci. Protože mě ta informace zaujala, začala jsem na internetu hledat, o čem přesně to asi je, a narazila jsem při tom, na pozvánku na seminář o kurzech Alfa, který se konal ve Vranově u Brna. Paní doktorka Svatošová, manželé Hronovi, Hambálkovi a další ostřílení „alfáci“ nás tam seznámili s tím, co jsou to kurzy Alfa a jak a proč je dělat. Bylo úžasné poslouchat jejich svědectví o tom, co Bůh už prostřednictvím těchto kurzů vykonal, kolik lidí tak obdaroval svou láskou a přítomností, měnil jejich životy, jak celému tomu projektu žehná. Bylo povzbudivé poslouchat jejich ubezpečování o tom, že není třeba se bát, protože celý ten kurz je velice dobře vyzkoušený a má svůj pevný řád a pravidla, která jsou popsána v příručkách, existují DVD s přednáškami. V podstatě ten kurz může dělat každý. Jediné, co je potřeba, je modlitba o Boží požehnání a zapálené srdce. S nadšením jsem poslouchala zkušenosti o přípravě a budování organizačního týmu, o užitečnosti každého jeho člena. O přátelském společenství lidí, které spojuje snaha o předání toho nejcennějšího, co máme – své víry a zkušenosti s milujícím Bohem v našich životech. Společenství přátel, v jehož středu je sám Bůh. Cítila jsem, jak všechno to, co slyším, odpovídá na touhy mého srdce, a jak tu touhu ještě více rozněcuje. Touhu říct ostatním, jak veliké věci dokáže Bůh udělat v životě člověka, pokud o to stojí. Nikdy jsem nevěděla jak.  Ale teď se přede mnou otevřela cesta a já jsem po ní chtěla jít a také jsem tu možnost dostala. V závěru semináře jsem se seznámila s Maruškou Kuncovou, která již jeden běh tohoto kurzu měla za sebou a plánovala na podzim v brněnské farnostiu sv. Tomáše další a přizvala mě k účasti.

Po návratu ze semináře, jsem všechno s nadšením a plná očekávání vyprávěla svému manželovi. I když Pán vykonal již mnoho pro naše manželství, už dávno jsem přestala doufat, že bychom mohli společně dělat něco takového. Ta představa byla pro mě krásná, ale tak trochu pouhý sen. Pro mě znamenalo mnoho už jenom to, že spolu o věcech víry mluvíme, že se tak sdílíme,že se společně modlíme, což dříve vůbec nebylo samozřejmostí. A tak, když přišlo pozvání na první přípravné setkání organizátorů jarního běhu kurzu Alfa, byla jsem překvapená a potěšená, že manžel projevil přání jít se mnou. Prý jenom se podívat. Ale nakonec se zcela dobrovolně zapojil jako člen týmu v zázemí, nabídl svůj čas a auto ke každotýdennímu dovozu jídel, mytí nádobí, obsluze hostů při večeři, vaření kávy a čaje…. – tak jako mnozí jiní naši noví kamarádi.  Náš Pán tak vyslyšel moje, v poslední době již neopakované, prosby za naše manželství. Prosbu o společenství, které nás bude spojovat a přinese nám také společné přátele. Další ubezpečení, že on slyší všechny naše modlitby, i ty, na které už jsme sami pozapomněli. Jak velikým požehnáním se stal kurz Alfa pro naše manželství! Začali jsme společně každý čtvrtek večer dojíždět na faru ke sv. Tomášovi a pracovat na Boží vinici a cítili jsme se oba šťastní a naplnění, obdarovaní tím pozváním. Bylo úžasné sledovat, jak přicházejí hosté a naslouchají zvěsti o úžasné lásce našeho Pána Ježíše Krista ke všem lidem tohoto světa. Po 10 týdnů jsme mohli svědčit o konkrétní podobě této lásky k nám osobně a vyprávět našim hostům, že Bůh miluje každého člověka a záleží mu na jeho životě. Současně jsme také mohli být svědky toho, jak je tato láska přitažlivá, trpělivá a nevtíravá a přitom mocná. Proměňuje, zapaluje srdce a zvědavost člověka, který ho hledá s upřímností. O tom svědčí, že hosté přišli poprvé, podruhé, potřetí….podesáté a bylo vidět, že Pán má s každým z nich svůj plán. Je radostné a povzbudivé slyšet vyznání o proměně uvažování a pohledu na život.

S radostí vzpomínám také na společně prožitý víkend, který proběhl zhruba v polovině a jehož tématem byl Duch svatý. Byl to víkend, vekterém se dalo zažít mnohé z toho, co Duch svatý slibuje: radost, klid, pokoj, štěstí, přátelské společenství, láskyplné přijetí…..a současně se o Tvůrci a Dárci toho všeho dozvědět, poznat ho více. Pro někoho to byly informace zcela nové, pro jiné možná mnohé vysvětlující a oživující to staré, již dříve zaseté.Témata jednotlivých přednášek (Kdo je to Duch svatý? Co Duch sv. dělá? Jak mohu být naplněn Duchem sv.?) na sebe navazovala a postupně nás do tohoto velkého tajemství zasvěcovala a probouzela minimálně zvědavost, nechci-li použít přímo slova touha. A to jistě také díky nevšednímu daru našeho přednášejícího otce Petra Karase, mluvit o tajemství Boží trojice a Ducha svatého srozumitelným a zapalujícím způsobem. Celý den vyvrcholil přímluvnou modlitbou, které se myslím zúčastnila většina z přítomných hostů. Nepochybuji o tom, že měli možnost prožít něco jedinečného. Bylo velikou odměnou vidět jejich reakce a slyšet z úst jedné dívky, že v životě nic podobného nezažila.   Já jsem sloužila ve skupince jako přímluvce.Byl to pro mě velký dar, na který se nedá zapomenout. Zpočátku jsem měla docela obavy, jak to zvládnu, co budu říkat, ale ono to šlo vlastně samo. Bůh se stará sám… Postupně jsem cítila, jak mě naplňuje pokoj a radost a jakoby s toutomodlitbou „rostlo“ také moje srdce. Namísto únavy jsem vnímala spíše vděčnost a radost.

Kurz Alfa je velkým Božím obdarováním pro všechny zúčastněné. Hosty i hostitele.  Rázem má člověk spoustu přátel, u kterých může obdivovat a učit se vytrvalosti, pokoře,poslušnosti, odvaze a nasazení, čisté lásce a oddanosti,  a při tom všem vnímat, jak Bůh dává rozličné dary a dává je všem. Je jenom na nás, jestli přijmeme jeho pozvání a dáme to,co jsme dostali, k dispozici a spolupráci na tom, co On dělá. Na základě své vlastní zkušenosti však mohu ubezpečit, že každý, kdo odevzdá Bohu strach z vlastní nedokonalosti  a  vezme za svou Ježíšovu výzvu „Jděte ahlásejte“,  nikdy nebude litovat. Naopak s úžasem bude pozorovat jak mocný je náš milující Pán a jak mu záleží na všech lidech, nikdy nás neopustí a využije vše k dobrému. Všechna naše námaha, která byla s kurzem Alfa spojená, byla stonásobně odměněna téměř okamžitě. Sama za sebe mohu říct, že jsem v průběhu kurzu Alfa mnohem více dostávala, nežli dávala a troufám si tvrdit, že podobně jako já na tom byli všichni ostatní týmáci. Zažila jsem živé společenství, které mnohdy v našich kostelích tak chybí a které kurz Alfa může do našich farností přinést. Všechno to, co jsem mohla prožít ve mně ústí v řeku díků všem svým novým přátelům, každému jednotlivě. Ten největší dík však patří Pánu Bohu, za to, že zapaloval a plnil naše  tužby,vedl naše kroky a sjednotil nás svým Duchem na tomto díle. Nic z toho, co jsem napsala, by bez něho nebylo. Všechno je jeho milostí, jen On může změnit srdce člověka a já bych přála všem, aby to mohli vidět a zažít. Chtěla bych povzbudit všechny, kterých se toto moje malé svědectví alespoň trochu dotklo a vzbudilo jejich zájem, aby neváhali a začali se modlit na tento úmysl.

Věřím, že Bůh Vám požehná a pomůže najít spolupracovníky na díle, v němž každý může najít své místo.