Jděte a hlásejte evangelium! To slyšíme a mnohdy bychom velmi rádi –
ale jak? To mi mnohokrát vrtalo hlavou a častokrát jsem na to také
rezignovala, protože jsem na nic účinného a přitom nenásilného a
nevtíravého nepřišla. Ale přesto, když člověk vidí,jak Pán
koná v jeho životě, nechce a vlastně ani nemůže si to nechat pro sebe.
Chce to říct ostatním. Říct jim, že v tom těžkém životě, který žijeme,
obklopeni mnohým zlem, existuje pro všechny lidi velká naděje , radost a
světlo, které tu tmu dokáže prozářit a dát životu smysl, klid a
bezpečí. Jak? Na tuto otázku jsem nakonec odpověď dostala a co všechno
mi to ještě přineslo, o to bych se chtěla podělit na těchto řádcích.
Že existují jakési evangelizační kurzy Alfa jsem sedozvěděla na
Katolické charismatické konferenci v Brně loni v červenci. Protože mě ta
informace zaujala, začala jsem na internetu hledat, o čem přesně to asi
je, a narazila jsem při tom, na pozvánku na seminář o kurzech Alfa,
který se konal ve Vranově u Brna. Paní doktorka Svatošová, manželé
Hronovi, Hambálkovi a další ostřílení „alfáci“ nás tam seznámili s tím,
co jsou to kurzy Alfa a jak a proč je dělat. Bylo úžasné poslouchat
jejich svědectví o tom, co Bůh už prostřednictvím těchto kurzů vykonal,
kolik lidí tak obdaroval svou láskou a přítomností, měnil jejich životy,
jak celému tomu projektu žehná. Bylo povzbudivé poslouchat jejich
ubezpečování o tom, že není třeba se bát, protože celý ten kurz je
velice dobře vyzkoušený a má svůj pevný řád a pravidla, která jsou
popsána v příručkách, existují DVD s přednáškami. V podstatě ten kurz
může dělat každý. Jediné, co je potřeba, je modlitba o Boží požehnání a
zapálené srdce. S nadšením jsem poslouchala zkušenosti o přípravě a
budování organizačního týmu, o užitečnosti každého jeho člena. O
přátelském společenství lidí, které spojuje snaha o předání toho
nejcennějšího, co máme – své víry a zkušenosti s milujícím Bohem v
našich životech. Společenství přátel, v jehož středu je sám Bůh. Cítila
jsem, jak všechno to, co slyším, odpovídá na touhy mého srdce, a jak tu
touhu ještě více rozněcuje. Touhu říct ostatním, jak veliké věci dokáže
Bůh udělat v životě člověka, pokud o to stojí. Nikdy jsem nevěděla jak. Ale
teď se přede mnou otevřela cesta a já jsem po ní chtěla jít a také jsem
tu možnost dostala. V závěru semináře jsem se seznámila s Maruškou
Kuncovou, která již jeden běh tohoto kurzu měla za sebou a plánovala na
podzim v brněnské farnostiu sv. Tomáše další a přizvala mě k účasti.
Po návratu ze semináře, jsem všechno s nadšením a plná očekávání
vyprávěla svému manželovi. I když Pán vykonal již mnoho pro naše
manželství, už dávno jsem přestala doufat, že bychom mohli společně
dělat něco takového. Ta představa byla pro mě krásná, ale tak trochu
pouhý sen. Pro mě znamenalo mnoho už jenom to, že spolu o věcech víry
mluvíme, že se tak sdílíme,že se společně modlíme, což dříve vůbec
nebylo samozřejmostí. A tak, když přišlo pozvání na první přípravné
setkání organizátorů jarního běhu kurzu Alfa, byla jsem překvapená a potěšená, že manžel projevil přání jít se mnou. Prý
jenom se podívat. Ale nakonec se zcela dobrovolně zapojil jako člen
týmu v zázemí, nabídl svůj čas a auto ke každotýdennímu dovozu jídel,
mytí nádobí, obsluze hostů při večeři, vaření kávy a čaje…. – tak jako
mnozí jiní naši noví kamarádi. Náš Pán tak vyslyšel moje, v
poslední době již neopakované, prosby za naše manželství. Prosbu o
společenství, které nás bude spojovat a přinese nám také společné
přátele. Další ubezpečení, že on slyší všechny naše modlitby, i ty, na
které už jsme sami pozapomněli. Jak velikým požehnáním se stal kurz Alfa
pro naše manželství! Začali jsme společně každý čtvrtek večer dojíždět
na faru ke sv. Tomášovi a pracovat na Boží vinici a cítili jsme se oba
šťastní a naplnění, obdarovaní tím pozváním. Bylo úžasné sledovat, jak
přicházejí hosté a naslouchají zvěsti o úžasné lásce našeho Pána Ježíše
Krista ke všem lidem tohoto světa. Po 10 týdnů jsme mohli svědčit o
konkrétní podobě této lásky k nám osobně a vyprávět našim hostům, že Bůh
miluje každého člověka a záleží mu na jeho životě. Současně jsme také
mohli být svědky toho, jak je tato láska přitažlivá, trpělivá a
nevtíravá a přitom mocná. Proměňuje, zapaluje srdce a zvědavost člověka,
který ho hledá s upřímností. O tom svědčí, že hosté přišli poprvé,
podruhé, potřetí….podesáté a bylo vidět, že Pán má s každým z nich svůj
plán. Je radostné a povzbudivé slyšet vyznání o proměně uvažování a
pohledu na život.
S radostí vzpomínám také na společně prožitý víkend, který proběhl
zhruba v polovině a jehož tématem byl Duch svatý. Byl to víkend,
vekterém se dalo zažít mnohé z toho, co Duch svatý slibuje: radost,
klid, pokoj, štěstí, přátelské společenství, láskyplné přijetí…..a
současně se o Tvůrci a Dárci toho všeho dozvědět, poznat ho více. Pro
někoho to byly informace zcela nové, pro jiné možná mnohé vysvětlující a
oživující to staré, již dříve zaseté.Témata jednotlivých přednášek (Kdo
je to Duch svatý? Co Duch sv. dělá? Jak mohu být naplněn Duchem sv.?)
na sebe navazovala a postupně nás do tohoto velkého tajemství
zasvěcovala a probouzela minimálně zvědavost, nechci-li použít přímo
slova touha. A to jistě také díky nevšednímu daru našeho přednášejícího
otce Petra Karase, mluvit o tajemství Boží trojice a Ducha svatého
srozumitelným a zapalujícím způsobem. Celý den vyvrcholil přímluvnou
modlitbou, které se myslím zúčastnila většina z přítomných hostů.
Nepochybuji o tom, že měli možnost prožít něco jedinečného. Bylo velikou
odměnou vidět jejich reakce a slyšet z úst jedné dívky, že v životě nic
podobného nezažila. Já jsem sloužila ve skupince jako
přímluvce.Byl to pro mě velký dar, na který se nedá zapomenout. Zpočátku
jsem měla docela obavy, jak to zvládnu, co budu říkat, ale ono to šlo
vlastně samo. Bůh se stará sám… Postupně jsem cítila, jak mě naplňuje
pokoj a radost a jakoby s toutomodlitbou „rostlo“ také moje srdce.
Namísto únavy jsem vnímala spíše vděčnost a radost.
Kurz Alfa je velkým Božím obdarováním pro všechny zúčastněné. Hosty i hostitele. Rázem
má člověk spoustu přátel, u kterých může obdivovat a učit se
vytrvalosti, pokoře,poslušnosti, odvaze a nasazení, čisté lásce a
oddanosti, a při tom všem vnímat, jak Bůh dává rozličné
dary a dává je všem. Je jenom na nás, jestli přijmeme jeho pozvání a
dáme to,co jsme dostali, k dispozici a spolupráci na tom, co On dělá. Na
základě své vlastní zkušenosti však mohu ubezpečit, že každý, kdo
odevzdá Bohu strach z vlastní nedokonalosti a vezme za svou Ježíšovu výzvu „Jděte ahlásejte“, nikdy
nebude litovat. Naopak s úžasem bude pozorovat jak mocný je náš
milující Pán a jak mu záleží na všech lidech, nikdy nás neopustí a
využije vše k dobrému. Všechna naše námaha, která byla s kurzem Alfa
spojená, byla stonásobně odměněna téměř okamžitě. Sama za sebe mohu
říct, že jsem v průběhu kurzu Alfa mnohem více dostávala, nežli dávala a
troufám si tvrdit, že podobně jako já na tom byli všichni ostatní
týmáci. Zažila jsem živé společenství, které mnohdy v našich kostelích
tak chybí a které kurz Alfa může do našich farností přinést. Všechno to,
co jsem mohla prožít ve mně ústí v řeku díků všem svým novým přátelům,
každému jednotlivě. Ten největší dík však patří Pánu Bohu, za to, že
zapaloval a plnil naše tužby,vedl naše kroky a sjednotil
nás svým Duchem na tomto díle. Nic z toho, co jsem napsala, by bez něho
nebylo. Všechno je jeho milostí, jen On může změnit srdce člověka a já
bych přála všem, aby to mohli vidět a zažít. Chtěla bych povzbudit
všechny, kterých se toto moje malé svědectví alespoň trochu dotklo a
vzbudilo jejich zájem, aby neváhali a začali se modlit na tento úmysl.
Věřím, že Bůh Vám požehná a pomůže najít spolupracovníky na díle, v němž každý může najít své místo.