Lenka

13. 3. 2012 9:04
O kurzech Alfa mi vyprávěl můj kamarád. Zdálo se mi to perfektní, ale přesto jsem se jakožto poměrně velký samotář neodvážila jich účastnit. Teprve cca po roce a půl jsem odvahu sebrala a přišla jsem na setkání.                             

Tehdy jsem byla vlastně jediná, která se na daných Kurzech Alfa objevila sama, aniž by mě přímo někdo pozval. Našla jsem si informace na internetu a přihlásila se e-mailem. Navíc jsem byla z okraje farnosti, takže mě nikdo neznal. Přesto jsem si ve společenství, které se postupně tvořilo, každým večerem připadala víc a víc doma. I když mám poměrně velké problémy zapojovat se do diskuse, nejvíce jsem se těšila právě na ně – na skupinky, kde mohl každý ve svobodě vyjádřit svůj názor na dané téma, či se zeptat na to čemu nerozuměl nebo co ho zajímalo.                                         

Velmi mě obohatila rozmanitost naší skupinky – ať co do příslušnosti či nepříslušnosti k církvím, tak i co do povolání či povah. ... Společným přívlastkem pro nás pro všechny by snad mohlo být „hledající“. Po víkendovém výjezdu, který byl věnovaný osobě Ducha svatého,  jsem si uvědomila, že po dlouhé době jsem našla to, co jsem hledala. Společenství lidí, kteří jdou za Bohem, kteří jsou vůči sobě ohleduplní a láskyplní. Našla jsem cestu, která mě krok za krokem vede stále více dál a dál, a nutí mě nepřešlapovat jen tak na místě. Našla jsem cestu, jak se postupně stát křesťanem – otevírat se nejen Bohu, ale i lidem.

Lenka